Eric Clapton-životopis

23. února 2008 v 18:02 | Mr.tom |  nejlepší kytaristi
Eric Clapton-životopis
Eric přišel na svět v posledních dnech války, 30. března 1945. K této pro matku nepříliš radostné události, došlo v malé vesničce Ripley ležící nedaleko Londýna. Otec neznámý. Máma, dívka dosti uvolněných mravů, brzy odložila nechtěné dítko do domu svých rodičů a zmizela někde ve světě. "Vychovávali mě prarodiče, o kterých jsem se domníval, že jsou moji rodiče. Když přijela na návštěvu matka, myslel jsem si, že je to moje starší sestra. Když jsem se dozvěděl skutečný stav věcí, byl to pro mě šok. Dlouho jsem nedokázal najít vlastní identitu. Dodnes jsem velmi uzavřený a podezíravý člověk, dodnes nevím, kdo vlastně jsem," tvrdil Clapton ještě nedávno s hořkostí v hlase. A jedním dechem dodával, že to byl také hlavní důvod, proč se začal uzavírat do světa hudby. Obzvláště ho fascinovalo syrové americké černošské blues, které tehdy začínalo na gramofonových deskách pomalu pronikat i do Británie. Milující prarodiče vnukovi plnili každé přání, takže záhy vyškemral svoji první kytaru. Už během svých studií na střední umělecké škole si s ní přivydělával hraním po hospodách. V šestnácti letech si našel své místo mezi londýnskou zlatou mládeží. Nejednu noc prý stávil mezi bezdomovci na stanicích podzemní dráhy. Londýn zmítala beatová horečka a mladý kytarový samouk u toho pochopitelně nemohl chybět. Mihl se v několika bezvýznamných kapelách, ale už na podzim roku 1963 pomáhal založit skutečnou legendu: The Yardbirds. Publikum okamžitě okouzlil Claptonův výrazný a do té doby nevídaný hráčský styl, zpočátku odposlouchaný od zámořských černých kytaristů, ale vbrzku doplněný o vlastní specifický zvuk, spočívající v jakoby houslových, dlouhých, procítěných tónech. Ani ne dvacetiletý, stále značně zakomplexovaný Eric se stal ze dne na den miláčkem davů oddaných fanoušků a fanynek. Mezi nejoblíbenější rockové mýty patří vyprávění, kterak se na londýnských zdech začaly objevovat nápisy "Clapton je Bůh", a kterak Erik dostal od svých ctitelů přezdívku "Slowhand" - "Pomalá ruka", to podle oněch vzrušujících dlouhých kytarových tónů, kterými hypnotizoval posluchače. Očekávali bychom, že začne vesele užívat zaslouženého úspěchu. Ve skutečnosti se ovšem cítil osamělý: "Hovořím k sobě prostřednictvím kytary a myslím si, že mám uvnitř nějakou sílu. Nemám žádnou holku ani kamarády a tak díky kytaře mluvím o té síle sám se sebou. Je v tom veliká samota. To je blues." Rozpor mezi fanatickým obdivem na straně jedné a mladíkovou nepřipraveností a absencí zázemí na straně druhé, se musel záhy projevit. Vyhrocená situace mezi zbožňovaným, leč po umělecké stránce nespokojeným sólovým kytaristou nemohla dopadnout jinak než jeho odchodem od The Yardbirds. Ti sice stáli na vrcholu komerčního úspěchu, ale vzdalovali se puritánským Claptonovým představám o poctivém blues. Eric kapelu opustil a nastoupil do ortodoxně bluesových Bluesbreakers Johna Mayalla. The Yardbirds pokračovali dál s důstojnými nástupci na Claptonově postu. Nejprve přijali jistého Jeffa Becka, později jistého Jimmyho Page, aby je posledně jmenovaný nakonec přeformoval v jednu z nejslavnějších kapel všech dob, Led Zeppelin. To už je ovšem jiná pohádka. Clapton se zatím podvědomě snažil najít v horečném koncertování a nahrávání východisko z psychických kleští, které na sebe sám uchystal. Sžíravé rozpory mezi nezakořeněnou sebedůvěrou a záchvaty malomyslnosti mu pomáhal překonat alkohol. Únavu potlačily všemožné pilulky. Když pátral po nových horizontech, ležela před ním další neprobádaná země plná dobrodružství: drogy. V Bluesbreakers vydržel Clapton sotva jeden rok, během kterého však stihl se skupinou nahrát přelomové, pro vývoj "bělošského blues" naprosto zásadní album "Blues Breakers - John Mayall with Eric Clapton" (1966). Už v šedesátém šestém na popud ostříleného baskytaristy Jacka Bruce spoluzakládal superskupinu Cream, kterou doplnil na trio další muzikant s hvězdným statutem, bubeník Ginger Baker. O tom, co ti tři dokázali za pouhé dva roky existence se dodnes tradují celé legendy. Jestliže byl Clapton už v dřívějších dobách zbožňován a oslavován, nebylo to nic proti celosvětové horečce kolem Cream. Claptonova vnitřní rozervanost se ovšem mezitím začala projevovat i v hudbě. Pokus o založení další superskupiny - Blind Faith, tentokráte osnovaný spolu se Stevem Winwoodem z kapely Traffic, skončil po jedné neúspěšné desce fiaskem. Eric poté zkoušel hrát s kde kým a jako interpret byl skvělý. Připojil se k doprovodné kapele Johna Lennona, pracoval pro rhythm'n'bluesové duo Delaney and Bonnie. V roce 1970 se nechal přesvědčit k natočení prvního, eponymního sólového alba, ale stále se mu stýskalo po vlastní skupině. Svoji kapelu snů sestavil na samém začátku sedmdesátých let a nazval ji Derek & The Dominoes. Vše běželo jak po másle. The Dominoes vydali vynikající dvojalbum Layla And Other Assorted Love Songs (1970) se snad nejpopulárnější Claptonovu písní Layla, kterou rozháraný kapelník věnoval své lásce Patti, a vyrazili na úspěšné turné. Ve skupině vedené téměř paranoidním, věčně nadrogovaným Claptonem však brzy došlo ke krizi. Rozpad na sebe nenechal dlouho čekat. Clapton nadobro propadl depresím a heroinu. Téměř na dva roky zmizel z veřejného života. I když se Clapton drogového návyku zbavil, neznamenalo to ještě definitivní konec vnitřní rozpolcenosti. Nepochopitelným zůstává fakt, že Clapton i v naprosto zuboženém stavu dokázal vydávat vydařené desky a dokonce odehrát skvělé koncerty: jeho hra byla dokonalá i když sotva stál na nohou. Během oné hektické doby bez zábran dokázal získat i pověst neodolatelného svůdce. Vtipně o tom svědčí například obal jednoho živého LP: na nahém ženském těle se skví nápis "EC was here" - tady byl Eric Clapton… Démona alkoholu se Clapton zbavil teprve začátkem devadesátých let: "Bylo to strašně těžké - protože se mi prostě líbilo pít. Pro Angličana je pití téměř součástí národního dědictví. Obzvláště naše zahradní restaurace. Když vidím lidi, jak si sedí před hospůdkou a popíjejí pivo, strašně mě láká připojit se. Ale nesmím. Vím, že už bych se z toho nikdy nevyhrabal." Vzápětí po radostné očistě však nelítostný osud srazil Claptona znovu na kolena: jeho čtyřletý syn Connor vypadl z okna umělcova bytu v jednom z manhattanských mrakodrapů. Pojednává o tom snad nejsmutnější a nejotevřenější balada rockové historie, Tears In Heaven. Po této ráně většina zasvěcených očekávala, že Eric opět uteče před realitou k alkoholu nebo drogám. Nestalo se tak, Clapton vydržel. Když do základů vyhořelo jeho venkovské sídlo, tak jenom s příslovečným anglickým klidem vynosil z plamenů své drahocenné kytary a vrhl se opět do práce. Svým nezapomenutelným vystoupením v MTV Unplugged (1992) spustil celou módu, za albový záznam koncertu dostal hned šest cen Grammy. Znovuzrodil se jako elegantní, moudrý, klidný, usměvavý a vyrovnaný chlapík, který nahrává kvalitní desky, nezapomíná na svoje bluesové kořeny, píše hudbu k filmům a během fantastických koncertů svým nenapodobitelným mistrovstvím odkazuje do patřičných mezí všechny snaživé následovníky. V roce 1994 se Clapton přihlásil s čistě bluesovou deskou "From the Cradle", ovšem v následujících letech dokázal, že je všestranným hudebníkem a skladatelem, o čemž svědčí skvělá deska "Riding With The King", kterou natočil společně s legendárním B.B. Kingem, písničkové album "Reptile", srdcová záležitost v podobě pocty bluesmanovi Robertu Johnsonovi "Me And Mr. Johnson" a rozhodně pozoruhodná novinka "Back Home". Album "Back Home" vznikalo déle než rok. "Chtěl jsem udělat studiové album bez přesných představ, jaké by mělo být," podotýká Clapton k začátku spolupráce s Simonem Climiem. "Nebrali jsme v potaz skutečnost, že to může zabrat hodně času. Když jsme se zasekli nebo to nechtěli hnát moc rychle, nechali jsme toho a dali si nějakou písničku od Roberta Johnsona," vzpomíná Clapton. Eric Clapton oznámil termíny evropského turné, na němž se chystá představit svou novinku, ale i své nejzásadnější skladby, kterých má na svém kontě opravdu mnoho. Senzační zprávou pro všechny jeho fanoušky u nás je, že mezi evropskými zastávkami je i České republika, kde se tento vynikající hudebník představí poprvé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 alda alda | 2. dubna 2010 v 10:42 | Reagovat

díky moc, skvělá práce,...............

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama