Květen 2008

Gibson Les Paul Standart Recenze

3. května 2008 v 15:12 Kytary
Gibson Les Paul Standard
Když jsem dostal k otestování dva Les Paul Standardy, dřevem a hardwarem zcela identické, docela jsem se těšil, protože jediné, v čem se lišily, byla barva a tvar krku.

Roky se traduje, že hmotnost krku a tudíž i jeho tvar mají velký vliv na barvu zvuku nástroje, a já tu měl dva nástroje, jejichž krky se na první pohled velice lišily. První krk, nazvaný 50. léta, je silný, oblý, až skoro V neck, pro kytaristy, kterým nevadí palec čouhající nad krkem. Mimochodem, mně kdysi také čouhal, ale můj první profesor Schelinger (otec Jirky) mi do toho palce tak dlouho cvrnkal, až jsem ho schoval a to mi už zůstalo. Dobrá metoda je také malé jablíčko v dlani a s tím cvičit. To jsem ale odbočil. Ať má každý palec kde chce. Druhý standard měl krk plochý, zdánlivě velmi tenký, pro moji ruku ideální, nazvaný 60. léta. Názvy jsou to asi jenom pomocné, protože v inkriminovaných letech byly tvary krků trochu jiné. Tenhle druhý, tenký krk musí být z daleko méně materiálu, a tudíž ta kytara musí být o hodně lehčí. Nebudu napínat, byla lehčí, ale jenom o 3 gramy. Přestože obě kytary hrají velice rozdílně, vím skoro jistě, že v hmotnosti krku to není. Patrně každá ta kytara je originál! Konstrukčně jsou tyhle nové standardy dost jiné než historické modely. Výška strun nad korpusem, na kobylce, je o 5 mm větší než na mém Customu. Z toho plyne, že všechny úhly vedení strun jsou ostřejší: od struníku ke kobyle, sklon krku vůči korpusu i větší zaklonění hlavy vůči krku. Obě kytary mají neuvěřitelný sustain, ale ve srovnání s mým Gibsonem poměrně malý attack.

50. léta
Popisovat materiály a tvary Les Paulů mi přijde zbytečné, takže zmíním jen odlišnosti. Kytara je černě lakovaná, má smetanové hranění, stejnou barvu mají všechny umělohmotné prvky. Pouze zvoneček, který kryje seřizovací matku krku, je černý a kupodivu bez nápisu. Hardware je niklovaný. Celé to hraje (když přeženu příměry) sprostě, otevírá si to hubu, ale moc pěkně. Hlavně doprovody v hodně zkreslených kilech jsou super. Zvuk je pěkně špinavý, pestrý, má hodně výšek i basů. Horší je čistý zvuk. Výborný je kobylkový snímač 489 T. Krásně zpívá ve výškách a čím výš, tím víc zesiluje. Podle mě je to kytara do současné tvrdé muziky. Kytara váží 4,09 kg, je tedy o 3 g těžší než kolegyně, ale asi jen proto, že má na sobě víc umělé hmoty. Kobylka je moderní konstrukce, vypadá jako žebřík, na kterém jsou položeny kovové kameny. Vypadá velice pevně a solidně. Výška strun se seřizuje šrouby, zalézajícími do kovových futer, zapuštěných do korpusu. Překvapilo mě, že přes kameny nejdou struny jejich středem. Objevil jsem i výrobní nečistoty na sedlovém pražci. Zvláštní je, že byly na obou kytarách. Patrně chyba technologie. Kytara byla kvalitně seřízena a dobře se na ni hrálo.

60. léta
Tohle je už na pohled jiná fešanda. Taky víc stojí. Je přírodní. Vrchní javorová deska má kresbu "tygří chlup" a má krásnou, teplou a medovou barvu. Korpus je z přírodního mahagonu. Hmatník je trochu moc světlý, poněkud syrový palisandr, který nutně potřebuje osahat. Zvukově mi kytara moc vyhovovala. Má jednolitý, velice vyrovnaný tón, inteligentní, vhodný pro sólo hraní. Zvuk je kulatý, má méně výšek, ale krásně zpívá; do výšek se zesiluje, má víc středů než ta černá. Na nic si nehraje, protože hraje, jak vypadá. Učesaně. Při velkém zkreslení je surovější, ale rozbitější. Tónová clona kolem 5, to je krásná barva. Krk má pro mě velice příjemný profil, protože nemám moc velkou ruku. Napadlo mě, zdali firma změnou úhlů nereaguje na změnu velikosti kytaristů. Ti dnešní mladí jsou o dost větší, než jsme my. U mě je to zvlášť markantní. Zvoneček na hlavě je rovněž bez nápisu. Sedlový pražec je velice ostrý, takže struna nikde zbytečně nedře. Knoflíky jsou zlaté, ale bez kovových značek pod nimi. Kdo je perfekcionista, těžko se trefí do hlasitosti. Snímače jsou: u krku 490R a u kobyly 498T. Při ztlumení nemizí moc výšek, což svědčí o kvalitní elektrice. Dočetl jsem se, že standardy bývají osazovány i Burst Buckery Pro AlNiCo V. Doporučuji. Mám je a jsou super. Kytara byla rovněž dobře seřízena, i když sedlový pražec by šel ještě snížit. Pražce jsou z boku perfektně kryty hraněním. Prostě tahle se mi líbila. Obě kytary mají pochopitelně luxusní kanadský futrál, který vypadá nerozbitně.
Gibson Les Paul Standard
Gibson Les Paul Standard

Závěrem
Kytary jsou to kvalitní. Obě. Každá se ale hodí na něco trochu jiného. Obě ale na dobrou muziku.

info
Gibson Les Paul Standard '50 a '60 jsou reissue modely legendárních kytar. Doporučené ceny jsou 65 900, resp. 73 900 Kč.

plus
osobitost
výborný sustain

mínus
nezačistěný sedlový pražec
Recenze z internetového portálu www.muzikus.cz

Gibson Flying V Special Century

3. května 2008 v 15:06 Kytary
Gibson Flying V Special Century - nové gibsonovské véčko
Základním designem se nepatrně liší od klasického tvaru ze šedesátých let, především se to týká lehce protažené a malinko špičatější hlavice a naopak o něco kratších "křídel", ale účelem těchto úprav je podle mého názoru prvoplánová vizuální ambice zaujmout na první pohled. Tento záměr ještě dále mocně podtrhuje aktuální, atraktivně velmi zdařilá "zrcadlová" edice, která kromě "véčka" zahrnuje i modely Les Paul Special, SG Special a Explorer. Osazení dvěma humbucker snímači je už, podobně jako rozmístění ovládacích prvků, klasické. Oba snímače, 496R u krku a 500T u kobylky, jsou vybaveny keramickými magnety a už z toho se dá tušit, kudy se bude ubírat směr výsledného zvuku nástroje. Nezávislé ovládání hlasitosti každého snímače a naopak společná tónová clona jsou snadno přístupné, což se možná nedá tak úplně říci o třípolohovém přepínači snímačů, ale zvyknout se dá na všechno, a v tomto případě lze navíc téměř vyloučit nechtěné přepnutí při hře.

Klasicky "gibsonovská" je 24 a 3/4 palcová menzura, dvacet dva pražce, "šedesátkový" profil krku, stopbar a tune-o-matic kobylka. Jednoznačným plusem je i osazení, dnes už také téměř klasické, kvalitní ladicí mechanikou Grover, v tomto případě širokého ledvinového tvaru, které umožňuje citlivější a přesnější ladění.

Závěrem popisu kytary mi nedá nevrátit se k výborně dotaženému vzhledu - zrcadlová plocha je zapuštěna do vyfrézované prohlubně těla, takže nevyčnívá z povrchu, polohové značky jsou pojaty stejně, takže svojí zrcadlovou průhledností působí nezvykle prostorově, dokonce i jindy černá nebo bílá čepička přepínače snímačů je zde stříbřitá, ladicí i kobylková mechanika taktéž, knoflíky ovladačů ve vintage cylindrovém stylu v černém - opět se stříbrným středem a černou popiskou - a rozměrný stříbrný kryt napínací matky krkového šroubu na hlavě kytary s černě jednoduchým, ale o to elegantnějším logem Gibson, to vše v kombinaci s klavírově černým "ebony0ť lakem; když na vás vykoukne ze sametového polstrování luxusního pouzdra - jedním slovem paráda. Jedinou, a ještě k tomu lehce polemickou výtku bych měl k náchylnosti poškrábání zrcadlového povrchu těla, ale je možné, že je potažen právě kvůli ochraně tenkou fólií - neodvážil jsem se zkoumat hranu "zrcadla" odchlípnutím fólie, ale "špony" vykukující zpod upevňovacích šroubků by tomu nasvědčovaly.

Zvuk
Nasucho je kytara charakteristická středovýškovým témbrem, na jehož zabarvení se projevil použitý materiál těla i krku - mahagon, společně s ebenovým hmatníkem. Neobjevil jsem žádné vlky - ať už výrazně hlasitější nebo naopak utápějící se tóny. Kytara zní ve všech polohách vyrovnaně, všude má plynulé, pozvolné doznívání a po vybalení z pouzdra velmi dobře ladila i v oktávách. Z továrny je vybavena strunami Bright Wire .010-.046, které jsou na můj vkus pro tuto kytaru trochu měkké, a jedinou nutnou úpravou po zapojení do aparatury bylo lehké přitažení krkového snímače blíž ke strunám. Amplifikovaný čistý zvuk je plný barevných, jakoby prostorných středů s pevnými basy a jasnými, nebzučivými výškami s příjemnou barvou harmonických alikvót. U čistého zvuku mě velmi příjemně překvapil kobylkový snímač, u krkového, podobně jako u kombinace, se dá podobná zvuková plastičnost očekávat. Očekávat se dá i to, že doménou tohoto nástroje, u kterého se mimochodem nedá sedět, bude zkreslený zvuk. To se také plně projevilo a všechny možné druhy zkreslení, stejně jako použití různých kvákadel, chorusů a podobně, si tato kytara jednoduše vychutnává. Tlumená zkreslená staccata zvládá s hutným, ale konkrétním, nezahlceným atakem, akordy přes všechny struny znějí plně a prostorově, sóla se díky průraznému středovému gruntu prosadí i v aranžérsky velmi husté "holomajzně". Tato kytara, zdá se, není pro alternativní akademiky, vyžaduje jasnou akci, temperament a dravost. Poznámka o nemožnosti hrát vsedě, viz výše, jen dotváří profil tohoto nástroje, a ačkoli jsem nakonec jeden způsob objevil - spodní křídlo vsunete mezi nohy a po způsobu hry na klasickou kytaru lovíte krk poněkud více vlevo - nějak se to k téhle ebenové krásce nehodí a teprve vestoje volně vychutnáte všechny její přednosti.


Info:
Zrcadlová kráska Gibson Flying V z nové série New Century představuje designově přepracovaný, dnes již klasický model ze 60. let. K dostání je za přijatelnou cenu 39 900 Kč včetně DPH.

Plus:
vzhled
zvuk
provedení
"case"
na Gibson relativně příznivá cena

Minus:
špatně se s ní sedí
snadno poškrábatelný povrch zrcadla, ale zřejmě je to fólie


Technická specifikace:
menzura: 24 a 3/4?"
profil krku: šedesátá léta (60's neck)
materiál hmatník: eben
materiál krk: mahagon
materiál tělo: mahagon
ovládací prvky: 2 x volume, 1 x tone
elektronika (aktiv/pasiv): pasivní
snímače krk: 496R
snímače střed: 500T
počet pražců: 22
kobylka: tune-o-matic/stopbar
počet strun: 6
další příslušenství: pevný "case"
Recenze z internetového portálu www.muzikus.cz

Fender Stratocaster (Strat)

3. května 2008 v 14:56 Kytary
Stratocaster je typ elektrické kytary, který navrhnul Leo Fender na začátku 50. let 20. století, a který se vyrábí dodnes. Společně s Gibson Les Paul patří k nejtypičtějším modelům. Tělo je vyráběno z olšového nebo jasanového dřeva, krk je z javorového dřeva a další varianta je s palisandrovým hmatníkem (viz obrázek). Stratocaster má většinou tři jednocívkové snímače (Single-Coil).
V roce 1953, kdy byl uveden na trh pod jménem Stratocaster (název odvozen od slova stratosféra), představoval revoluční nástroj. Obsahoval několik doposud nevídaných konstrukčních řešení. Už samotný tvar těla vzbuzoval u tehdejších hudebníků obdiv, zájem, ale i pohrdání a nedůvěru. Novinkou byl nový typ tremola nazývaném vibrato, jež při častém i hrubším používání drželo ladění nástroje lépe, než tehdejší běžná tremola (např. bigsby). Tremolo se skládá z 6 kamenů umožnujících snadné seřízení kytary, vibrapáky, kovového bloku a pružin. Kytara má asymetricky tvarovanou hlavu. To umožňuje přímý tah strun a tím pádem i zlepšení ladění. Mezi revoluční části kytary patří zdířka pro konektor jack 6.3 mm umístěná zepředu nástroje, či pětipolohový přepínač snímačů.
Stratocaster používají (použivali) slavní kytaristé jako například Eric Clapton, Jimi Hendrix, Yngwie Malmsteen, Jean-Pierre Danel, David Gilmour nebo Mike Oldfield a mnoho dalších. Strat se může používat v jakékoli kytarové hudbě, snímače sss nebo ssh mu dodávají kovovější zvuk, než např. Les Paul.

Gibson Les Paul

3. května 2008 v 14:46 Kytary
Tady je něco o mojí nejoblíbenější kytaře-Gibson Les Paul:
Les Paul jsou nejznámější kytary firmy Gibson. S jejím návrhem ve 40. letech do firmy Gibson přišel kytarista Les Paul. Návrh ovšem společnost odmítla. Na Les Paula si vzpomněli až začal Leo FenderFender Telecaster. Tenkrát zazněla mocná věta: "Najděte toho chlápka, co má to koště se snímačema!". A tak dnes nese typ této kytary jeho jméno. vyrábět elektrické kytary
Hraje a hrála na ně hodně světově proslulých kytaristů, např. Slash, Ace Frehley, Jimmy Page a řada dalších.
Nejčastěji mají kombinaci snímačů HH (tzn. 2x humbucker - dvojitý elektromagnetický kytarový snímač). Gibson Les Paul je jeden z nejuniverzálnějších elektrických kytar. Dá se s ní hrát metal, rock, punk rock (k tomuto žánru se spíše doporučuje pouze jeden humbucker). Nejčastější barvou je tzv. "cherryburst" (viz první obrázek).
Ve světě houslí jsou považovány za "svatý grál" stradivárky. Existuje ve světě elektrických kytar ekvivalent, či alespoň nástroj se srovnatelnou pověstí? S přihlédnutím k originálním, v mnoha případech dnes už neexistujícím, materiálům a většímu podílu ruční práce na počátku manufakturní výroby kytar by člověk hledal "kandidáta" v řadách nástrojů z přelomu 40. a 50. let. Také jejich cena, pohybující se řádově v desítkách tisíc amerických dolarů, by tomu odpovídala. Skutečnost je vzdálená zhruba jedno desetiletí, protože vyhledávaná perla mezi elektrickými kytarami nese přezdívku Burst, což je zkratka pro model Gibson Les Paul Standard v barvě cherry sunburst, vyráběný v období let 1958 až 1960.

První kytary modelu Gibson Les Paul, jež se objevily v roce 1952, se vyráběly ve dvou barvách - zlaté (goldtop), jež měla navodit asociaci bohatství, slávy, úspěchu, a pak ještě v černé barvě, která ve spojení s černým smokingem hráče měla tvořit pozadí, na němž by bylo vidět pouze jeho světlé prsty, klouzající po hmatníku (s těmihle představami přišel Les Paul, a tak mě napadá, že jeho koncept zapomněl na černochy. U černých kytaristů se ale nakonec stejně těšil největší oblibě LP goldtop). Černým LP kytarám se také říká "fretless wonder".


Gibson Les Paul Burst
LP kytary se prodávaly během padesátých let celkem úspěšně - uvědomíme-li si, že kytara s tělem z plného dřeva představovala v té době pořád ještě poměrně revoluční design. Koncem padesátých let prodej klesal a firma hledala něco, co by znovu přitáhlo pozornost muzikantů. Došlo k rozhodnutí vyrobit LP v barvě cherry sunburst. Gibson celkově vyrobil okolo 1200 kusů tohoto modelu (některé prameny uvádějí číslo 1700, ale to je celková produkce, zahrnující i goldtopy a fretless wondery).
První nástroje se objevily na pultech obchodů na jaře roku 1958. Výběru javorového dřeva pro horní desku nástrojů musela být věnována větší pozornost, protože na rozdíl od černých či zlatých laků je u sunburst modelu dřevo pod lakem viditelné (ne ovšem přehnaná pozornost, protože sunburst byl víceméně pořád test zákaznického zájmu a nejkvalitnější dřevo si firma ponechávala na výrobu akustických a lubových kytar). Větší pozornost spočívala například při výrobě horní desky, která se skládala ze dvou kusů. Často se používala technika, které se říká "bookmatching". K dosažení efektu bookmatching se dřevěná deska rozřízne podélně napůl (jako když rozříznete plátek chleba na dva), a pak se zrcadlovitě rozevře jako kniha, takže kresba dřeva na spoji desek na sebe symetricky navazuje. V závislosti na struktuře javoru pak kresba vytváří efektní povrch nástroje, jako známé pruhy - "stripes, plamínky - "flames", kudrlinky - "curls" a další figury, anebo může být bez těchto anomálií - tzv. "plain" povrch.
Přestože firma nepovažovala LP sunburst za svůj vlajkový model, tak se kytara zrodila za velmi příznivých kvalitativních faktorů, jež později ovlivnily její popularitu a reputaci. Kytary byly velice dobře řemeslně zpracovány, dílem také proto, že výroba zahrnovala stále ještě zřetelný podíl ruční práce. Osazeny byly snímači PAF, čili originálními humbuckery Seth Lovera, které jsou dnes vyhledávané pro svůj specifický zvuk, a pokud se staré originály někde objeví na prodej, tak za ně zájemci rádi zaplatí několik tisíc dolarů.
Co se týká plánovaného tržního úspěchu, tak LP sunburst sice pozvedl upadající prodej modelu na konci padesátých let, ale ne do takové míry, jak firma očekávala, a tak se koncem roku 1960 Gibson rozhodl od další výroby upustit. Pod názvem Les Paul se začátkem šedesátých let začala vyrábět zcela nová generace kytar - model dnes známý jako SG (zkratka pro "solid guitar"). Tady někde by skončila životní pouť klasického LP (v hudební historii nic neobvyklého), který bychom dnes možná znali jen z obrázků, kdyby nepřišla nečekaná odezva z Evropy.
V polovině šedesátých let nastoupila v Británii vlna rockové muziky, která vycházela z amerického blues. Stylovým vzorem pro tuhle generaci kytaristů byli černí bluesmani, a tak nemohly uniknout pozornosti jejich nástroje, a tím pádem ani Gibson Les Paul. Klíčovou roli v návratu LP na scénu sehrál také objev řezavého hutného zvuku, který humbuckery PAF produkovaly přes přebuzený lampový aparát.
V té době byl jedním z nejznámějších sledovaných bluesrockových inovátorů Eric Clapton, a jeho jméno je spojováno s modelem Burst asi nejvíce. A to i přesto, že hrál většinu své hudební kariéry na fender stratocastera, proslaveného Blackie. Clapton koupil první Burst v Londýně, v roce 1965. Hrál v té době v Blues Breakers, kapele Johna Mayalla. V roce 1966 vyšlo legendární album John Mayall and the Blues Breakers with Eric Clapton, známé také pod lidovým názvem Beano-cover, protože si na obalu desky tehdy dvacetiletý Clapton čte Beano Comics. A tohle album se stalo tak slavným (kromě jiného) právě díky zvuku Burstu přes lampový Marshall. Ovšem ani slavní muzikanti to nemají jednoduché - kytara mu byla ukradena během začátků s kapelou Cream - ještě v roce 1966. Přestože se v pozdější době měla několikrát porůznu objevit, nikdy se neprokázalo, že jde skutečně o původní Claptonův nástroj.
V Americe měl největší vliv na reinkarnaci původního LP kytarista Mike Bloomfield. Bylo to po návratu z Anglie, kde viděl hrát právě Erica Claptona a Petera Greena (Green nastoupil do Blues Breakers poté, co Clapton odešel ke Cream). Jak už to bývá, následníci na sebe nenechali dlouho čekat, a tak už koncem šedesátých let nebylo téměř možné na Burst k prodeji nikde narazit.
Galerie známých muzikantů, kteří vlastní nebo vlastnili Burst, je rozsáhlá, a v nejednom případě kytary jen měnily slavné majitele. Keith Richards koupil Burst v roce 1964 během US turné s kapelou Rolling Stones. Dalším kytaristou "stounů", který měl Burst, byl Mick Taylor. Jimmy Page vlastní dvě kytary Burst, ročníky 58 a 59. Jedna z nich se objevila v záznamu koncertu Led Zeppelin z roku 1976 v Madison Square Garden v New Yorku, který vyšel pod názvem The Song Remains the Same. K dalším známým kytaristům, kteří během své kariéry hráli na Burst, patří Jeff Beck, Duane Allman, Gary Moore, Paul Stanley, Paul McCartney, Joe Perry, Joe Walsh, Rick Deringer a Brad Whitford. Také Slash z Guns N' Roses má pár kytar Burst ve své sbírce.
Burst je legendární a vyhledávaná kytara, sen muzikanta a ještě větší sen sběratele, ikona sběratelství kytar vintage. Některé kytary dostaly dokonce jména, jako např. Pearly Gates, kterou vlastní Billy Gibbons ze skupiny ZZ Top, další legendární burst je Brock-Dapra nebo Dusty. Ze sběratelského hlediska je jedním z nejatraktivnějších rysů barva a kresba dřeva nástroje. Téměř všechny kytary Burst totiž během čtyřiceti či pětačtyřiceti let své existence změnily barvu působením prostředí, tzn. světelných a klimatických podmínek, ve kterých se nacházely. U některých se téměř úplně vytratila původní červená barva a zůstala pouze žlutá v medovém - honeyburst, čajovém - teaburst či citronovém - lemon drop odstínu. U jiných červená naopak ztmavla do tmavého - darkburstu nebo tabákového - tobacco burst odstínu. Objasnění procesu stárnutí, či lépe zrání nástrojů se věnuje tak vážná pozornost, že subjekt připomíná vědu. Základním činitelem změny barvy kytar je ultrafialová složka denního světla. Vrstvy laku, charakter dřeva nástroje a odrazová schopnost těchto pak určují výsledný efekt. Sběratele už dávno nezajímá, jak kytara hraje, důležité je jak vypadá. Obecně má Burst pověst po všech stránkách dokonalé kytary, u které jakoby ani nezáleželo na kusu. Těžko odhadnout, kolik dochovaných nástrojů tráví čas v bankovních sejfech, protože cena kytary se dnes pohybuje zhruba v rozmezí 40 000 až 100 000 USD. V případě, že jej vlastnil známý muzikant, tak odhaduji, že se může vyšplhat i na 150 000 USD. Pro zajímavost - původní cena kytary se na přelomu 50. a 60. let pohybovala v obchodech kolem 260-280 USD, což je kupní ekvivalent dnešních zhruba 1800 USD.
Obrázek “http://photos.imageevent.com/shovel95/lespauls/59burstcarmelita91953/websize/Img_2302.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Původní Les Paul se začal pro extrémní zájem opět vyrábět koncem 60. let, ale lze se dočíst, že výroba nabrala více tovární podobu: s menším důrazem na detail a větším důrazem na profit (což je ovšem trend všech velkých kytarových výrobců). Gibson vyrobil v pozdější době několik reedic původních LP kytar konce 50. let pod názvy jako např. Historic nebo Authentic, jejichž cena se pohybuje v rozmezí 3000 až 5000 USD. Já jsem jich měl pár v ruce a udělaly na mě dojem solidních nástrojů. Zvlášť uměle "zestárlé" reedice jsou atraktivní. Ale - pro opravdové fajnšmekry - nedávno (konec května 2003) jsem narazil na originál Burst z roku 1958. Je na prodej u kanadského prodejce vintage kytar - Tundra Music. Na aukci za něj byla nejvyšší nabídka 86 100 USD a neprodal se. Odhaduji, že za 100 000 USD se brzy někdo stane šťastným majitelem.

Guns n' Roses - Use Your Illusion II (1991) album Download

3. května 2008 v 14:24 | Mr.tom |  alba,mp3 a videa download

Part 1:

http://rapidshare.com/files/92529175/1814-TTM.part1.rar

Part 2:

http://rapidshare.com/files/92529348/1814-TTM.part2.rar

Guns n' Roses - Use Your Illusion I (1991) album Download

3. května 2008 v 14:21 | Mr.tom |  alba,mp3 a videa download

Part 1:

http://rapidshare.com/files/92526910/1813-TTM.part1.rar

Part 2:

http://rapidshare.com/files/92527161/1813-TTM.part2.rar